Dnes je k dostání obrovské množství materiálů, ze kterých se udidla vyrábějí a ještě větší množství typů udidel. Jelikož už z předchozího článku víme, jak je to s provedením udidla, v tomto článku se konkrétně zaměříme na typy udidel.
Výběr udidla je velmi důležitý a může Vám usnadnit práci. Přece jenom každý kůň je, tak jako lidé, jiný a každému sedí něco jiného. Ale to už budete muset vyzkoušet případně si nechat poradit od zkušenějšího, co by mohlo Vašemu koni sedět. Mnoho jezdců udidla i střídá. Například na práci na jízdárně a do terénu používají udidlo stihlové, na skákání pákové.
Nejdůležitější je určitě zvolit správnou velikost. Udidlo by mělo v tlamě sedět tak, aby při správně zapnutých lícnicích (tj. na dvě vrásky) vyčnívalo na každé straně asi půl centimetru.
Co se týče šířky udidel platí že čím je udidlo tlustší, tím je jemnější. To ale není přímá úměra a neznamená to, že je to tak lepší. Právě naopak. Mnoho koní (například plnokrevníci) má s tlustými udidly problém, protože se jim nevejdou do tlamy a bude tlačit na patro. Naopak po užším udidle je třeba sáhnout pokud hledáte udidlo ostřejší. Pozor však na to, ať není pro Vašeho koně příliš ostré.
Udidla se dělí na dva typy. A to na stihlové a pákové. Dále mohou být buď nelomená a nebo lomená, tlusté, tenké, plastové gumové, s válečky...
Stihlové:
Jedná se o jednoduchá udidla, které nemají pákový efekt. Používají se pro koně koně kteří jsou mladí, kteří jsou snadno ovladatelní, avšak hodně trenérů je využívá i při nápravě koní tupohubých nebo těch, kteří mají s udidlem špatnou zkušenost.
Jednoduché stihlo
Nejběžnější, nejjemnější a většinou nejlevnější udidlo. Používá se často jako první udidlo pro mladé koně. Kroužky se protáčejí a díky tomu si kůň přežvýknutím může ulevit od tlaku. Nicméně kroužky mají nevýhodu v tom, že při jeho používání může dojít k poranění a skřípnutí koutků. Pro tyto případy je dobré jej používat s gumovými kroužky (tzv. slintáky), které zabrání skřípnutí při protočení udidla.
_udidlo-hkm-argentan.jpg?559bbaae)
Oliva
Vzhledově je velmi podobné jako stihlo, avšak kroužky se neprotáčí. Díky tomu je udidlo o něco málo ostřejší a pro koně je prakticky nemožné ulevit si od tlaku. Výhodu určitě ale je to, že u tohoto udidla se nestává, že by koni skříplo koutky.
Roubíkové udidlo
Hovorově roubík je velmi oblíbené hlavně na parkurech pro mladé koně a koně kteří se tzv špatně točí. Díky tyčkám na kraji napomáhá lepšímu vedení v obratech a zároveň se nestane to, že by Vám při silném zatáhnutí nebo při pádu proklouzlo hubou.
Déčkové udidlo
Udidlo které v Anglickém stylu v Česku není často používané. Hojně bývá využíváno ve westernu v rychlostních nebo hunter soutěžích. Déčkové udidlo je v podstatě něco mezi olivou a roubíkem. Taktéž se neprotáčí a díky déčkovému tvaru působí tlak i ze strany. Sice ne tak silně jako roubík, ale rozhodně více než u olivy.
Baucher
Toto udidlo mám problém zařadit, jelikož jako jediné je povolené na drezurních závodech mezi stihly. Zároveň svým má ale lehký pákový efekt a mírně působí na týl koně. Udidla typu baucher jsou oblíbeným mezistupněm při učení koně na pákové uždění. Často se využívá i pro silné koně s tendencí tahat. Lícnice se zapínají do malých kroužků, otěže do velkých.
Fuga
Na první pohled se může zdát jako klasické stihlo, ale v udidlových kroužcích má proti sobě dva otvory. Tímto otvorem se protahuje kulatá lícnice, která při koupi bývá součástí udidla. Do ní se zapínají otěže. Udidlo má slabý pákový efekt, působí na týlu a je využíváno na koně, kteří příliš táhnou proti otěžím a zavěšují se do nich. Toto udidlo má být správně používáno se dvěmi páry otěží - jeden jako klasické stihlo a druhý pár v kulaté lícnici procházející udidlem. V Česku se bohužel setkáváme se zapnutím jen jedněch otěží.
